Islandština (islenzka)

Rozsáhlá literatura sahá do 9.-12.st. (poetická Edda, tj. soubor básní, rodových ság aj., nejstarší rukopis z pol. 12.st., ze zač. 13.st.je tzv. prozaická Snorriho Edda, soubor naučných textů, např. o básnickém umění). Pomohla spisovnému jazyku přečkat nadvládu norskou (1263 – 1385) a dánskou (1385 – 1944). První tištěné knihy jsou z 16.st.(1540 Nový zákon, 1584 celá bible). Začátkem 19.st. vypracoval R. Rask novou podobu spisovného jazyka (na základě staré islandštiny), v r. 1918 byl vytvořen důsledně tradiční pravopis (menší obměny 1929,1974).

Islandština si díky izolovanému vývoji uchovala takřka nezměněný středověký flexivní ráz, staroisl.literatura je proto bez potíží srozumitelná i dnešnímu čtenáři. Velký důraz je kladen na jazykovou čistotu, nářeční rozdíly prakticky neexistují. Islandština má 10 samohlásek (krátké a dlouhé), 5 dvouhlásek, typické jsou souhlásky s přídechem, přízvuk je na 1.slabice. Objevuje se střídání hlásek a přehláska. Podstatné jméno rozlišuje 1. – 4.pád a 3 rody, člen určitý (užívaný za i před jménem, i s přivlastňovacími zájmeny) a přídavné jméno se s ním shodují v čísle, rodě a pádu. Sloveso mo poměrně odlišné osob. koncovky, 3 způsoby (oznamovací, rozkazovací a konjunktiv), 3 rody (činný, trpný a střední, tzv. medium, označující trpnost, zvratnost a vzájemnost) a 4 časy (přítomný a 3 minulé, budoucí je vyjadřován přítomnými tvary nebo opisem). Vazbou býti + infinitiv lze vyjádřit výpůjčky z keltštiny a latiny) téměř chybí přejatá slova: puristické hnutí od 19.st. vymýtilo většinu dánských a německých slov, nové výrazy, včetně mezinárodní terminologie, vznikají překladem, tvořením nových slov a změnou původního významu (simi = šňůra i telefon). Islandština se píše latinkou s charakteristickými písmeny d a p. Psáno: Hann skrivar sinnum vini bréf. Výslovnost: han sgrivar sinum víni brjév. Doslova: on píše svému příteli dopis. Česky: (On) Píše svému příteli dopis.

Tiskni stránku |

Mapa webu

Přidej stránku na: Delicious | | Výměna odkazů