Okružní silnice č.1

Představíte-li si silnici č. 1 kolem Islandu jako ciferník hodin s vrcholem na severu, na cestě od dvanácti do dvanácti urazíte zhruba 1400 kilometrů. Ti, kteří se na Island vydají vlastním autem, pojedou vlastně spíš od tří do tří, neboť lodě připlouvající od dánských nebo norských břehů dorazí do přístavu nikoliv na severním, ale na východním pobřeží.

Island je natolik zvláštní, že při jeho objezdu nabudete pocitu, že cestujete hned několika zeměmi naráz. Chvíli jako byste jeli Norskem, nedlouho na to Faerskými či Azorskými ostrovy, pak je ráz poněkud evropštější a najednou, zejména na severovýchodě a částečně i na jihu, jako byste dokonce jeli po jiné planetě. Jistě ne náhodou se právě tady američtí kosmonauti v 60. letech připravovali na přistání na Měsíci.

Zhruba mezi čtvrtou a pátou hodinou onoho pomyslného ciferníku vás pak čeká vůbec největší ledovec evropského kontinentu. U jeho úpatí leží krásná ledovcová zátoka, kde se lze i v létě projet mezi plovoucími masami zmrzlé vody zbarvenými do několika zvláštních odstínů od černé až po blankytně modrou. Právě led zatím Islanďanům před osmi lety potvrdil, jak velký význam pro ně hlavní okružní tepna má. Množství kvádrů ledu velkých jako obytné domy se totiž v roce 1996 sesulo po erupci sopky z ledovce směrem k moři a obrovskou silou přitom zničilo několik mostů. Doprava podél jižního pobřeží tím byla paralyzována na několik týdnů.

Pro běžné turisty zřejmě nejatraktivnější je část mezi šestou a devátou hodinou našich imaginárních hodin. Kromě nejznámější islandské sopky Hekly tu leží hlavní město Reykjavík, sídlo nejstaršího parlamentu na světě, krásné vodopády a také nejznámější islandské gejzíry. V Reykjavíku jste však teprve v polovině islandské okružní cesty, příroda ve druhé polovině je podle mého názoru ještě tajemnější než v půli první.

Oblast kolem města Akureyri nejednou připomíná krajinu v Alpách a krásným vrcholem celé cesty bylo pozorování vůbec největších savců na světě - třiatřicet metrů dlouhých modrých velryb nedaleko polárního kruhu. Obrovskou mohutností na vás zapůsobí i nejdravější evropský vodopád Detifos, jímž z výšky 44 metrů padá každou vteřinu 500 kubických metrů vody. A dojedete-li až sem, zcela jistě si neodpustíte zastávku u jezera, kde bublá horká hlína a země ze svých útrob prská páru. Definitivně tu pochopíte, proč Islanďané v tak velké míře věří v existenci nadpřirozených bytostí a jevů.

Na východě je celý okruh kompletní. Nezbývá už než jen dojet zpátky do přístavu a nalodit se i s autem na trajekt směr kontinentální Evropa. Přání poznat celý Island tím, že jej objedu po silnici č. 1 kolem dokola, jsem v sobě nosil téměř deset let. Ale když se mi konečně splnilo, zjistil jsem vlastně jen tolik, že jsem celý Island rozhodně nepoznal. Tahle rozmanitá a zvláštní země totiž svá tajemství mnohem raději skrývá než odhaluje. Tak jako tak jsem si alespoň vytipoval nové sny a cíle pro cesty příští.