Jan Sucharda: Island mě uhranul (rozhovor)

OBJEDNÁVKA KNIHY ZDE

Ptala se: Jana Vaňátková  Foto: Jan Sucharda a archiv autora

Kdy jste se poprvé podíval na Island a jak na vás zapůsobil?

To už je docela dávno, v roce 2001. Jel jsem tehdy na týdenní zájezd s cestovkou. Už při pohledu z letadla, když se před přistáním na chvilku roztrhly mraky a v díře se objevilo nějaké temné pohoří, mně doslova zatrnulo: Island! Jsem tady! Byl to pocit, na který už nezapomenu. Do té doby byl Island pro mne jedna velká Neznámá. Nevěděl jsem skoro nic, neměl jsem prakticky žádnou představu (kromě těch několika obrázků v katalogu cestovky), byl jsem „nepopsaný list“ s jediným velkým otazníkem: Jaká bude ta země? Jaká bude ta krajina? Takže mne překvapovalo úplně všechno. Rozlehlá lávová pole porostlá šedozeleným mechem, horké prameny, bizarní lávové útvary u Mývatnu, vodopády... Byl jsem tou zvláštní krajinou doslova uhranutý. Ocitl jsem se v jiném světě. Na solidní fotografování při autobusovém zájezdu nebylo moc možností, ale přesto jsem si přivezl pár slušných záběrů. Přestože ten zájezd měl jet výhradně po okružní silnici č. 1, hned na začátku (z technických důvodů – protože první ubytování bylo dost blízko Reykjavíku) jsme při cestě z Tingvelliru nahlédli kousíček do vnitrozemí po silnici F 550 – Kaldidalur (neboli Studené údolí). A to byl pro mne doslova šok – najednou tu byla nedozírná pustina bez lidí, blízko ledovec, ze kterého vanul jeho mrazivý dech... tak tohle je Island!

A už tady jsem pochopil, že mi ta jedna cesta nebude stačit.

Kdy se vám povedlo se na Island znovu vrátit?

Hned další rok, tedy 2002, jsem jel na Island znovu, opět s cestovkou, ale na zájezd, který měl v programu projetí dvou nejznámějších vnitrozemských silnic – Kjölur a Sprengisandur. Cestovali jsme terénním autobusem, brodili jsme na Sprengisandur nepřemostěné řeky, navštívili jsme, byť jen na krátkou chvíli, oblast barevných hor Landmannalaugar... To už mne měl Island ve svých spárech: musím se sem vrátit, musím tu krajinu více poznat, musím cestovat sám, neomezen daným programem. Takhle tedy začala moje každoroční „islandská odysea“, která by se mohla nazývat: Když léto, tak na Islandu...

Od roku 2001 jsem byl v Ledové zemi každý rok, loni dokonce dvakrát, takže počítám-li dobře, mám za sebou celkem 13 cest do této podivuhodné země (a dodávám: ještě jich není dost J).

V jakou roční dobu sem nejčastěji jezdíte?

To je jednoduché – v létě. Protože posledních skoro deset let se soustředím na vnitrozemí, jehož silnice se otevírají pouze v létě, a to zhruba na dva měsíce (červenec, srpen), takže to jindy ani nejde. Ale loni jsem tu byl i na konci září – od roku 2010 totiž jezdím na Island i jako průvodce CK Periscope Skandinávie. V Landmannalaugaru nás čekala pravá islandská zima – zasněžené hory, náročná cesta i pro terénní autobus. Bylo to vzrušující a báječné, s mnohými účastníky zájezdu jsme si ještě několik měsíců poté vzájemně posílali fotky. Letos povedu opět zájezd na Island v říjnu a moc se na to těším, protože islandská krajina je na podzim docela jiná než v létě a je opravdu velmi zvláštní. Například křoviska v okolí jezera Tingvalavatn, která jsou v létě „jednobarevně“ zelená, se v září a říjnu rozzáří do všech barev, které si dovedete představit (kam se hrabou pověstné ruské berjozky J). Anebo druhý příklad – borůvčí u nás na podzim zhnědne, ale na Islandu se zbarví do jasné červené a nádherně kontrastuje se zeleným mechem... A poslední příklad – nebe, tedy obloha, také dostane úplně jinou barvu, kterou bych těžko slovy popsal. Uděláte nejlépe, když se přesvědčíte na vlastní oči...

Jakým způsobem po ostrově cestujete, jaké jeho části jste navštívil a existují zde místa, kde jste ještě nebyl?

Kromě prvních dvou cest, kdy jsem jako klient cestovky jezdil autobusem, cestuji po Islandu výhradně autem. Kvůli Islandu jsem si koupil terénní auto, které je nezbytné pro cesty do vnitrozemí... Projel jsem prakticky všechny vnitrozemské cesty (až na malou výjimku F 980) a popsal je v průvodci po vnitrozemí (jakési „příručky“ pro lidi, kteří jedou terénním autem na „vlastní triko“). Ten vyšel již ve dvou vydáních s názvy Island autem (vyprodaný) a Průvodce islandským vnitrozemím (rozšířený a doplněný o změny po erupci sopky Eyjafjallajökull). Samozřejmě jsou místa, kam moje noha ještě nešlápla – ale troufnu si říci, že v Česku není nikdo další, kdo by měl Island tak „procestovaný“. A ještě malý dodatek: jsou mnohá místa, mnohé cesty, kam se vracím opakovaně, a když jsem tam nebyl třeba několik let, tak po nich mám „absťák“. Letos mám třeba v plánu znovu navštívit východní část Západních fjordů a severovýchodní část Východních fjordů. Jsou to takové „bohem zapomenuté“ krajiny – a když ne bohem zapomenuté, tedy zcela jistě turisty dosud neobjevené...

Co na Islandu oceňujete jako fotograf a co zde nejraději fotíte?

Tak jako je Island doslova rájem pro geology pro své „stáří“, tedy chci říci geologické „mládí“, tak je Island pro každého fotografa krajiny rájem „na desátou“. Samotná krajina je úžasně fotogenická. Vyberte si – černé písečné pouště, kamenitá krajina Centrální vysočiny, lávová pole, barevné hory, temné ledovcové řeky, horké prameny, ledovcová jezera s plovoucími krami, skalní útesy na pobřeží, černé pláže... A na Islandu je prazvláštní světlo, zejména při nízké oblačnosti. V létě je zde „polární den“, takže leckdy můžete fotografovat téměř o půlnoci... a tak bych mohl pokračovat.

Ale ptala jste se, CO nejraději fotografuji. Tedy – jak jsem už řekl, byl jsem doslova uhranut islandskou krajinou, takže jsem několik let fotografoval pouze krajinu a úzkostlivě jsem se při tom vyhýbal sebemenšímu náznaku lidské přítomnosti či stopy lidského konání. Z těch fotografií vznikly dva kalendáře a první fotografická kniha věnovaná Islandu, která v Česku vyšla: Island – země neznámá. (V současné době je již vyprodaná.) V posledních letech jsem do svých záběrů začal zahrnovat i opuštěné farmy, jako specifický fenomén Islandu, staré dřevěné kostelíky, což je další specifikum, jež má kořeny v počátcích křesťanství na Islandu, a také pozůstatky ztroskotaných rybářských lodí, na něž můžete nezřídka „narazit“ na pobřeží. Vždycky si na těchto působivých místech – u opuštěných farem či mezi zrezivělými troskami lodí – kladu otázky po osudu oněch lidí, po jejich pocitech, boji o život... Proto jsem do své druhé fotografické knihy věnované Islandu zařadil i několik fotografií těchto míst.

Která místa na Islandu byste vy osobně doporučil navštívit?

Záleží na tom, kolik času můžete Islandu věnovat. Jedete-li sem pouze na týden, pak nesmíte minout Tingvellir – nejposvátnější (to není ironie) místo všech Islanďanů, kde se od roku 930 scházel islandský parlament (Alting). Asi budete chtít vidět gejzír Strokkur, vodopád Gullfoss... Jestliže Islandu „obětujete“ aspoň 14 dní (což vřele doporučuji), pak se naskýtá možnost poznat oblast barevných hor v jižní části vnitrozemí Landmannalugar, podobné pohoří v západní části vnitrozemí Kerlingarfjöll (Pohoří čarodějnic), na severu pak oblast okolo jezera Mývatn s aktivní sopkou Krafla, úžasnými lávovými útvary na západním břehu řeky Jökulsá á Fjöllum – Hjódaklettar a vodopádem Dettifoss. A jestli ve vás dříme aspoň kousíček duše dobrodruha, pak vám nezbude, než se vypravit do vnitrozemí. Tam nahlédnete „za oponu“. Například stezka Fjallabak Sydri (Jižní stezka za horami) vás povede přes lávová pole, okolo nádherných zelených hor (mimochodem s poetickými názvy: Dámský klobouk, Mluvicí hora, Mořská vlna), přes náročné brody a černou písečnou poušť. Cestou Austurleid (Východní stezka, oficiální značení F 910) se zase dostanete z Nýidaluru k sopce Askja přes nejtvrdší islandské vnitrozemí... A tak bych mohl pokračovat.

Letos vydáváte svou druhou fotopublikaci o tomto pozoruhodném ostrově. Jak vznikl název Island, země včera zrozená a v čem se tato kniha liší od té první?

Torfi Tulinius, profesor na reykjavícké univerzitě, použil přiléhavý příměr vysvětlující „stáří“, resp. „mládí“ Islandu: „Pokud by dosavadní čtyři a půl miliardy let trvání Země byly vtěsnány do jednoho roku, Island by se objevil pozdě večer 30. prosince.“ A tomu odpovídá i charakter islandské krajiny – je syrová, „neučesaná”, je stále ve zrodu... Snad jsem takto dostatečně srozumitelně vysvětlil vznik názvu knihy.

Moje první cesty na Island byly cesty do neznáma, ty v posledních letech jsou trochu jiné – mohl bych „namyšleně“ prohlásit, že Island už pro mne není „zemí neznámou“, vždyť jsem tu byl tolikrát, ujel jsem zde víc než šedesát tisíc kilometrů, nasnímal několik tisíc fotografií...

ALE.. pořád Island objevuji, a když se zamýšlím nad krajinou před objektivem, nad osudem lidí z opuštěných farem, ale i nad současným životem Islanďanů, tak si stále více uvědomuji, jak „mladá“ je tato země a tento národ... Nezažil mnohé z toho, co musely evropské národy protrpět, ale na druhé straně musel čelit kruté nepřízni přírodních sil, erupcím sopek, nedostatku všeho, nelidskému útlaku...

Proto jsem do své druhé fotografické knihy zařadil i snímky opuštěných farem, malých kostelíků, skanzenů, které dávají nahlédnout do života Islanďanů v dobách nepříliš dávných...

I tyto motivy patří k islandské krajině a je podivuhodné, jak dokonale do ní zapadají... Díváte se na starý kostelík, a vůbec nemáte pocit, že je to prvek, který by krajinu rušil. Naopak, je do ní vrostlý, jako by tu byl od počátku světa...

Kdy a kde si zájemci budou moci knihu koupit?

Publikace už je k dostání v běžných knihkupectvích. Můžete si ji také objednat u CK Periscope Skandinávie, která její vznik podpořila. Musím zde učinit kratičkou, leč podstatnou poznámku: bez iniciativy „Periscopu“, resp. jejího majitele Petra Buriana, by kniha vůbec nevznikla. Knihu jsme slavnostně „pokřtili“ (jak jinak než islandskou „slivovicí“ Brenivínem) na 12. Islandském dni 15. června 2013 v Městské knihovně v Praze.

Kdy se v nejbližší době chystáte na Island a jak dlouho bude trvat, než se vaši příznivci a všichni islandští fanatici dočkají vaší třetí fotopublikace?

Nevím, český knižní trh není příliš velký a vydat takovou knihu není žádná legrace. Ale pokud by třetí kniha měla někdy spatřit světlo světa, tedy by jistě byla celá věnovaná opuštěným farmám, starým kostelíkům, skanzenům, pozůstatkům ztroskotaných lodí, místům, kde se odehrávaly významné epizody islandských dějin... ale, to je zatím jen sen.

OBJEDNÁVKA KNIHY ZDE